Melancholické procházky / Ivan Blatný

Zatímco krajina se chvěla v mokré kápi -- Teprve k večeru se trošku vyjasnilo -- Tak jdete pomalu po městě dětství, sníte -- Snad jednou, příteli, sám na ulicích Brna -- Anebo uvidíš mé Brno v slunný den -- Líbezná krajino, za plání rozložená -- Na loukách k Jundrovu se obzor zvolna stírá -- Psí víno zrůžoví na zídkách serpentin -- V kotlině Pisárek se začne probouzet -- Pláň se otvírá, když míjíš dlouhou zeď -- Byl krásný letní den. Třpytivé zlato včely -- Znáš dálku? Já ji znám. Na stropě, plném much -- Byl krásný letní den a s přivřenými víčky -- Kdybys tu se mnou šel, viděl bys, co mám rád -- Z náměstí odjíždí skřípavý autobus -- Mlýn plyne pod vodou, v krajinách kolem Brna -- Klen, jasan, habr, buk, ochutnej dnes ta jména -- Šel jsem zas po městě, jež je mi souzeno -- A cirkus odjížděl, naposled ještě hrál -- Nad městem letěly šaškovy střevíce -- Tiše jsem naslouchal, jak vítr hovoří -- Listopad... listopad... -- Zídka se rozpadla, a když ji překročíš -- Na mezi u řeky se modral chrastavec -- Když zvedne zahrada víčka svých pařenišť -- Strom křehne, srká keř, vlaštovky přilétají -- Pramínky z růžice jsou vodní akordy -- Ulice cizích měst! Je jich dnes plný vzduch -- V zahrádkách za mostem se lesknou rýče. Jaro! -- Jsi malíř, mokrý čas, tekuté barvy hrna -- Je září. Na břehu dřímají zralé dýně -- Nad lomem u lesa je holá cementárna -- Seděl jsem ve staré kavárně na Kolišti -- Veliká hostina! Karneval! Pestrý ples!-- Vzduch, čepel stříbrná, na kterou kdosi dých -- Tak svítá, svítává, nad Svitavou je den -- Někdy jsem okouzlen vytáhl z domu paty -- Z hřbitova jede vůz a veze suché věnce

Petrov je zamlžen a tolikerý dým -- Kouř vlaku dívá se, jak padá krůpěj rosy

Druhý svazek z čtyřdílného souboru klasických sbírek poezie básníka Ivana Blatného, které vznikaly v průběhu čtyřicátých let minulého století. "Melancholické procházky" přinesly Ivanu Blatnému úspěch v celostátní literární soutěži. Původně se měly jmenovat "Brněnské elegie", autor ale těsně před vydáním název sbírky, která je věnována jeho milovanému Brnu, změnil. "Šel jsem zas po městě, jež je mi souzeno", vyznává se básník a znovu a znovu tepe dlažbu klášterní uličky nebo s něžně zamlženým pohledem a s obdivem sleduje "linie dvou známých siluet, / Špilberku, Petrova..." Nejen samotné Brno, ale i jeho okolí poskytuje Blatnému silnou básnickou inspiraci při jeho poetických procházkách. "Kdybys tu se mnou šel, viděl bys, co mám rád. / Kostelík, strouha, most, krajina obyčejná..." To vše autor natáčí kamerou veršů, přičemž si dává záležet, aby na svém filmu zachytil podmanivou náladu míst, do nichž se pokaždé rád vracel a kde nacházel jistoty a útočiště. Vychází u příležitosti stého výročí narození proslulého básníka.