000 | 01753nam a2200289 i 4500 | ||
---|---|---|---|
001 | 39235 | ||
005 | 20180812023614.0 | ||
008 | 180522s2017 xr ||||||||||||||czecze d | ||
015 | _acnb002905885 | ||
020 |
_a978-80-257-2143-8 _q(brožováno) |
||
035 | _a(OCoLC)1005737000 | ||
040 |
_aSOG501 _bcze _erda |
||
100 | 1 |
_aHruška, Petr, _d1964- _7jn19990209272 _4aut _93409 |
|
245 | 1 | 0 |
_aNevlastní / _cPetr Hruška |
250 | _aPrvní vydání | ||
264 | 1 |
_aPraha : _bArgo, _c2017 |
|
300 |
_a52 stran : _bilustrace ; _c17 cm |
||
336 |
_atext _btxt _2rdacontent |
||
337 |
_abez média _bn _2rdamedia |
||
338 |
_asvazek _bnc _2rdacarrier |
||
490 | 1 |
_ačp : česká poezie ; _v2 |
|
520 | 2 | _aSbírka Petra Hrušky je v mnohém mimořádná. Snad u žádného jiného autora české poezie se nesetkáme s něčím podobným: jedna postava procházela po více než dvacet let důsledně všemi Hruškovými knihami, zjevovala se na chvíli a zase mizela se svojí znepokojivou energií a osudem. Adam. V žádné hlavní roli, jen trochu přestárlé dítě, trochu odjakživa dospělý, postával neohrabaně na okrajích básníkova světa jako podivná výčitka, lítost i výzva. Hořce a ironicky označován jako „samozřejmě nevlastní“. Kdo to sakra je a proč se tak umanutě vrací, provázen vždy groteskním nezdarem i vzdorem… Ztělesňuje nějaké naše špatné svědomí, samu bídu netečné existence nebo nekončící vůli člověka udělat něco, co jej dostane do blízkosti kohosi druhého? Té v pravém slova smyslu okrajové postavě náhle patří celá knížka | |
653 |
_ačeská literatura _apoezie _abásně |
||
830 | 0 |
_ačp _935934 |
|
901 |
_b9788025721438 _f1. vydání _o20170920 |
||
910 | _aSOG501 | ||
999 | _d39235 |